Příběh

Dětství jsem prožila se svou matkou a starší sestrou, jelikož se rodiče rozvedli, když mi bylo pouhých 6 let. Tehdy jsem byla žákyní první třídy základní školy. Na otce jsem byla fixovaná a odloučení pro mě bylo dost stresující. Směla jsem jej vídat jen jednou za 14 dní, nesměl nikdy k nám do bytu, čekal vždy před bytem. Slýchávala jsem často, když jsem si něco přála, ať se obrátím na otce, když mě měl tak rád. Jako dítě jsem toužila stát se zpěvačkou nebo zdravotní sestřičkou. Nakonec se mi otevřela cesta v povolání zdravotní sestry, pomáhat lidem mě naplňovalo.

Asi ve 20 letech jsem poznala mého muže, se kterým jsem po krátké známosti uzavřela sňatek.

Narozením staršího syna začalo u muže agresivní chování. Trpěla jsem úzkostí. Stále jen hovořil o tom, proč vlastně žijeme, když stejně musíme umřít.

V době mého druhého těhotenství se sám dobrovolně přihlásil do mise v Kosovu. Po návratu se nedokázal postarat o rodinu, čas strávil s kamarády, hrával hazardní hry.

Muž mi před dětmi nadával, že jsem vyžírka, socka, černá mamba, černá můra a jen se vozím po jejich otci. Křik, nadávky byly velmi časté, často jsem slýchávala, že můžu být ráda, že mám střechu nad hlavou a dýchám, jsem nula, nic jsem v životě nedokázala, jen rodit děti.

Asi v r. 2008 jsem musela vyhledat lékařské ošetření na chirurgii, pro velkou bolest ruky. Muž mě napadl a já jsem byla nucena sdělit, že mi spadla skříň na ruku.

Třetí těhotenství s dcerkou...následovalo týrání.

V září 2018 muž ukončil zaměstnání jako voják z povolání a trávil čas doma.

Útoky na mladšího syna začaly být každodenní. Muž denně pil alkoholické nápoje, zakazoval nám chodit do obývacího pokoje, který byl průchozí do kuchyně po 20 hod. večerní. Byli jsme nuceni pít vodu z kohoutku v koupelně. Útoky nabývaly na síle, muž syna opět v opilosti napadl...syn prosil o 100 Kč na diskotéku. Zalehl ho a opět dusil, krátce na to syn spáchal sebevraždu.

Nyní se naše manželství rozvádí. Muž si dle sebe určil výživné a víc mi nechce na dceru přispívat.

Bydlím s dcerkou zatím u matky. Do bytu, kde jsme bydleli, se bojím vrátit.

Muž mi sdělil, že by si nyní vzal dceru on do své péče, jelikož má na ni stejná práva jako matka, zajistí jí lepší bydlení, školu. Anebo, pokud slíbím, že budu žít řádný život, hlavně se odstěhuji od matky, dceru mi vrátí.

Oslovil Vás tento příběh?
Rádi byste pomohli? 
Kontaktujte nás.  
Více informací o Adopci na blízko