Dítě on-line – možnosti, úskalí a rizika 
11. února 2021 Články

Dítě on-line – možnosti, úskalí a rizika 

Kraj Vysočina uspořádal sérii bezplatných webinářů, které jsou mimo jiné určeny i těm, kteří chtějí zvyšovat své kompetence v on-line prostředí. Informace zužitkují zejména rodiče a pedagogové. Upozornit chceme především na téma „Předškolní věk a digitální svět“ (18/2/2021, 16:00 – 17:30), „Školáci v kyberprostoru“ (4/3/5021), „Digitální puberta“ (18/3/2021). Lektorují Mgr. Pavel Rataj a Jan Kršňák

Bližší informace o webinářích naleznete v tomto odkazu  https://www.kr-vysocina.cz/rodinare-kraje-vysocina/d-4104999/p1=63881

Z mé zkušenosti lektora programů školské primární prevence rizikového chování je prevence nelátkových závislostí jednou z našich priorit. Mezi nejzávažnější nelátkové závislosti z oblasti komunikačních médií řadím závislost na mobilech, počítačích, on-line hrách a sociálních sítích. S preventivním programem vstupujeme jak na první, tak i na druhý stupeň základních škol. Bohužel často zjišťujeme, že je to za „pět minut dvanáct“ v některých případech i „po dvanácté“.  

Preventivní programy fungují především na principech zážitkové pedagogiky, to znamená, že program je velmi interaktivní. Mimo jiné mapujeme sociální klima ve třídě, rozvíjíme diskuse, našim zájmem je, aby děti byly uvolněné, cítily se v bezpečí a neměly strach sdílet své pocity či zážitky. Pohříchu mám pocit, že na některé věci se jich ptáme jako první. Příkladem budiž dotaz, co děti na internetu nejčastěji dělají a jak dlouho tam tráví svůj čas. V komunitním kruhu nejčastěji odpovídají, že hrají on-line hry nebo rozvíjí „přátelství“ na sociálních sítích. Alarmující je, že podstatná část třídy uvádí, že na internetu (tedy s mobilem, tabletem v ruce, či u počítače) stráví v průměru 4-5 hodin denně. Valná část z nich bez jakékoliv kontroly či omezování ze strany rodičů. V době distanční výuky se tento čas ještě navyšuje a tak některé děti můžou u počítače sedět více jak deset hodin denně. 

Jedna otázka je množství času, které děti stráví před obrazovkami svých přístrojů. Druhá, nikoli nepodstatná informace, je, že většina z nich tráví tento čas aktivitami, které jsou pro jejich věk nevhodné. Hry, které mají hrát dospělí, Facebook, který je až od třinácti, to není žádný problém. V dalším z programů, zaměřených na sexualitu, se navíc dozvídáme, že podstatná část dětí už má ve velmi raném věku zkušenosti se sledováním porna. Prakticky malá část žáků druhého stupně základní školy neviděla pornografické video. Někteří ho sledují pravidelně a tady je zaděláno na další přidruženou závislost. Učitelé v tento moment většinou zpozorní, ti citlivější jsou šokováni, i když tvrdí, že chápou, že dnešní děti žijí jinak. Když se učitelů zeptáme, zda mají svůj profil na facebooku, odpoví někteří, že nemají a mít nechtějí. V této opozici vůči sociálním sítím jsou i někteří rodiče. Někdy se mi zdá, že se naše starší ročníky holedbají tím, že jsme z jiné generace, protože s druhými raději mluvíme face to face, máme skutečné přátele a vyvíjíme tělesné aktivity. Náš životní styl vnímáme jako hodnotnější a na děti a jejich on-line zájmy se díváme spochybnostmi a lehkým pohrdáním. Tento alibistický pohled nás starších nemám moc v oblibě. Často ho konfrontuju. Proč? 

Jsem přesvědčená, že rodiče by měli rozumět světu, ve kterém se děti pohybují. A to nejen v tom fyzickém, reálném. Nelze se pouze do nekonečně odvolávat na „staré dobré časy“. Paradoxní na tom je, že některé děti rodiče odvádí do školy, čekají na ně po vyučování v naději, že tak zamezí nebezpečí, které na ně může číhat v podobě zprofanovaných „úchyláků s bonbóny“. Na druhou stranu své děti nechávají bez omezení na internetu a tuší jen mlhavě, jak tam fungují. Řešením je tedy za mě především edukace učitelů a rodičů v on-line aktivitách, které děti preferují. Rodiče i učitelé by měli umět s těmito technologiemi bezpečně zacházet. Rodiče by navíc mohli uplatnit zcela jednoduché řešení ve formě omezovače připojení či kontroly aplikací, které děti využívají. To všechno je možné, to všechno dobře funguje. Dalším krokem je vzdělávat i děti ke schopnosti vnímat reálné nebezpečí, které jim na síti hrozí, být jejich průvodci. Řešení je na dosah ruky, stačí jenom pochopit a vnímat rizika komunikačních technologií, ta vědomě zahrnout do pořadu naší výchovy, stejně jako stolování, hygienu, nebo základy společenského kontaktu. 

Bc. Jarmila Liščáková, DiS.