17. srpna 2026
Aktuálně
Přemýšlíte nad prací pečovatelky v našem domácím hospici? V následujícím rozhovoru můžete získat odpovědi na řadu otázek.
Třebíčsko - Odlehčovací služba je jednou z důležitých součástí mobilního Domácího hospice sv. Zdislavy Třebíč. Pečovatelky z odlehčovačky doplňují v týmu práci lékařů, zdravotních sester, psychoterapeutky, duchovního i sociálních pracovnic. Má to nespornou výhodu pro rodiny, starající se doma o své blízké v závěru jejich života. Jde totiž o velkou pomoc.
Koordinátorkou hospicových pečovatelek je Marie Novotná, která říká: „Dělá mi radost, být tu pro lidi a vidět, když pečující svou roli zvládají i díky naší podpoře. Protože co si budeme povídat, doma je zkrátka doma.“
S čím vším dokážou pečovatelky rodinám pomoci?
S hygienou pacienta, s podáváním jídla, s polohováním a manipulací s nemocným člověkem obecně. Důležitý je rovněž fakt, že do rodin v tak zátěžové situaci, jakou péče o člověka v terminálním stádiu nemoci či starého a již velmi nemocného, vnášejí takříkajíc čerstvý vítr. Protože každá má svou osobnost, životní zkušenost, nechybí jim empatie – schopnost naslouchat druhým. Umějí poradit. Akorát je třeba upozornit, že jde o sociální službu, ne zdravotní, proto pečovatelky ze zákona nemůžou podávat léky. Dělají to pouze zdravotní sestry či lékaři a je nutné to zdůraznit.
Je o odlehčovačku zájem?
Je a veliký. Není výjimkou, že rodina kontaktuje domácí hospic a na počátku pečovatelky odmítne. Dostane se jí tedy z naší strany proškolení, jak s nemocným člověkem doma manipulovat, jak ho polohovat, aby se předešlo proleženinám, jak ho udržovat v čistotě, jakým způsobem mu dát najíst, aby byl stravu schopný pozřít… S přibývajícími dny pečující vnímají únavu a začnou o odlehčovačce přemýšlet. Nakonec si o ni sami řeknou. Pokud jde především o pohlídání pacienta, kdy si pečující potřebují chvíli odpočinout nebo něco zařídit, může nám pomoci další služba Střediska sv. Zdislavy – Osobní asistence.
Máte konkrétní příklad, kdy rodina odlehčovačku nechtěla a nakonec si sama řekla?
Ano. Šlo o pána, který byl upoutaný na lůžko, vážně nemocný a s manželkou vnímali jako nutné zlo už to, že jim do soukromí začali pravidelně vstupovat lékaři a zdravotní sestry z domácího hospice. Opravdu nechtěli, aby přicházelo víc cizích lidí, než bylo nezbytně nutné. Jenže jak dny plynuly, ubývaly pečující manželce síly. Nejdříve si řekla o jednu návštěvu pečovatelky týdně. Nakonec se tam jezdilo obden a pán si docela zvykl. Zpočátku byl zamlklý, odtažitý, ale postupně roztál, přecejen si mohl popovídat s někým novým.
Jak vlastně příjem do domácího hospice probíhá?
Přijede lékař, zdravotní sestra a zdravotně-sociální pracovnice, která má připravenou smlouvu na podpis a vysvětlí, jaké spektrum služeb hospic poskytuje. Jednou z podmínek přijetí do hospice je zajištění polohovacího lůžka. Buď si ho rodina obstará sama, nebo si ho může za rozumné peníze půjčit z naší charitní půjčovny kompenzačních pomůcek.
K čemu je lůžko tak důležité?
Stonat na polohovacím lůžku je něco úplně jiného než v klasické posteli. Je široké, mnohem pohodlnější, protože se matrace dá různě přizvedávat pod hlavou a pod nohama. Má postranice, které zamezí pádu. Lůžko se dá vysunout nahoru, takže se z něj pacientovi, pokud ještě může chodit, lépe stává. A pečující se nemusí tolik sklánět. Navíc je celá postel dobře omyvatelná, dá se na ní koupat v mobilní vaně.
Jak se provádí koupání na lůžku?
Vany jsou udělané tak, že se buď nafouknou, nebo přivážou k postranicím postele a pak se do nich napustí voda. Od rodiny potřebujeme pouze hygienické potřeby a krémy na promazání pokožky pacienta, samozřejmě jeho čisté oblečení. Po koupání můžeme postel převléct.
Kolik se za odlehčovačku platí?
Ze zákona o sociálních službách je stanoven poplatek 165 korun za hodinu práce pečovatelky. Naše děvčata mají takzvané čtečky, kterými si při příchodu načtou kód umístěný na papírové kartě v domácnosti pacienta. A při odchodu udělají to stejné. Měří se jim přesně strávený čas u pacienta plus cesta.
Jak jste se vůbec k práci v domácím hospici dostala?
Před časem jsem pracovala jedenáct let v knihovně v obci, kde bydlím a při tom jsem i dálkově studovala, mám vysokou školu v oboru sociální pedagogika. Pak už jsem věděla, že potřebuju změnu. Potkala jsem kamarádku a ta se mě zeptala, jestli nechci dělat sociální pracovnici v Charitě. Dala mi týden na rozmyšlenou. V hlavě mi šrotovala pro a proti. Přecejen jsem měla zaměstnání v místě bydliště, změna by znamenala spoustu dojíždění. Nakonec jsem se ale rozhodla pro novou práci. Od února 2017 jsem v Oblastní charitě Třebíč v domácí péči, kterou se zabývá celé charitní Středisko služeb sv. Zdislavy. Nejdřív jsem pracovala na Osobní asistenci. Pak jsem přešla do Odlehčovací služby v hospici.
U čeho nejvíc relaxujete?
Ráda peču, akorát to nemusím jíst, proto hodně nabízím. A pracuju na zahradě, která je koníček hlavně mého manžela, já jsem udržovatel. On něco namyslí, já okopávám a pleju.
Co vím, roste vám tam kde co.
To ano, kiwi už je plevel, to samé kustovnice čínská. Co mě momentálně ale baví nejvíc, jsou vnoučata, kterých mám sedm. O prázdninách si je bereme, tedy těch šest starších, na týdenní společnou dovolenou po naší vlasti. Hodně s manželem cestujeme, každý měsíc jedeme alespoň na prodloužený víkend. V České republice je tolik krásných míst, která ještě chceme vidět…
HANA JAKUBCOVÁ
Foto: Soňa Procházková