24. května 2024 Články

Pro nemohoucí lidi jsou pečovatelky životní silou, říká vedoucí Helena Pavelková

Pěšky, na kole nebo MHD. A pouze po Třebíči. Tak se pečovatelky dopravovaly za svými několika prvními klienty v době vzniku této služby před 30 lety. Dnes jde o pevnou součást charitní domácí péče na Třebíčsku. Charitní pečovatelská služba (CHPS) si postupně upevnila místo největší organizace svého druhu v okrese, její tým čítá 28 lidí a ročně se postará o bezmála tři stovky klientů. Vedoucí Helena Pavelková říká: „Zájem o naše služby je opravdu velký.“

Vybavíte si nějaký příběh z praxe, který vám utkvěl?

Příběhů je spousta. Ale nejsou to žádné „senzace“. Jde o běžné životy starých nebo nemocných lidí. Ta pomoc pro ně je z pohledu lidí v plné síle a produktivním věku úplně obyčejná, protože se týká věcí, které zdravý člověk dělá denně, bezmyšlenkovitě, automaticky, jde to samo … Ovšem pro ně má význam životní. Pro starého člověka, který už nemůže dojít do obchodu, protože se mu točí hlava, podlamují se mu kolena a prostě tašku neunese, nebo pro toho, kdo už nemá dost pružné tělo, aby vstoupil do vany a vystoupil z ní ven, nebo pro někoho, kdo si nepřenese hrnek s horkým čajem z linky ke stolu, protože má slabé třesoucí se ruce. Pro všechny tyto lidi jsou pečovatelky doslova životní silou. Pomáhají s tím, co je v podstatě úplně obyčejné, dalo by se říci každodenní rutina. Ale kdyby tito lidé neměli někoho, kdo jim s tím pomůže, byli by ztraceni. Mohli by zapomenout na život ve svém domově, který si vybudovali, jsou tam zvyklí a mají to tam nejraději.

O jaké pečovatelce se dá říct, že je dobrá?

O všech, které to dělají s radostí a láskou k druhým a v pomoci lidem vidí smysl svého života. Ty, které jsou vnímavé, citlivé, ochotné a odvážné, zároveň se nebojí složitých situací, jež každodenní život přináší.

Za tři desítky let se hodně změnilo, zájem o služby pečovatelek v domácnostech roste. Jaké výzvy vás čekají?

Je pravda, že zájem o naše služby je hodně velký. Ale když se řekne zájem, může to být trochu zavádějící pojem, lidé si pečovatelskou službu nedomlouvají pro zábavu. Je to životní nutnost, potřeba, bez ní se dál neobejdou. Všichni jistě vědí všeobecně známou věc – populace stárne. Mladší generace je méně a hlavně musí pracovat. Dnes je skutečně málo rodin, které si mohou dovolit pečovat o staré rodiče či prarodiče a nechodit do práce. Takže pro naši službu je důležité, abychom měli kvalitní pracovníky, kteří svou práci zvládají dobře, jsou lidští, vnímají každého člověka jako jedinečnou bytost. Abychom členů v týmu měli dostatek a mohli pomáhat.

A máte jich dostatek?

Snažíme se, přesto naše kapacita často nestačí. Takže výzev je mnoho – obstát v tom, co se po nás požaduje, zvládnout náročnost práce jako takovou – psychickou i fyzickou,  reagovat na potřeby ve společnosti přípravou dalšího rozvoje služby…. A také samozřejmě mít zajištěno dobré zázemí pro náš provoz, pro spokojenost zaměstnanců, to je nyní naše největší výzva. V Třebíči ve Vltavínské ulici plánujeme stavbu centra, kde bude nové zázemí nejen pro nás, ale i ostatní charitní služby domácí péče. Sdružujeme se ve Středisku sv. Zdislavy. Pěkně je centrum popsané na našich stránkách www.svzdislava.cz.

Jak jste se vy sama k sociální práci vůbec dostala? Chtěla jste to dělat vždycky?

Už na Katolickém gymnáziu Třebíč jsem vnímala, že práce se seniory je moje cesta, měla jsem potřebu pomáhat. Rozhodla jsem se proto pro studium na VŠ na zdravotně sociální fakultě. Brigádničila jsem v domovech pro seniory nebo v Charitě, po škole následovala práce v brněnském charitním Domově pokojeného stáří. Po mateřské jsem nastoupila zde do třebíčské charity do pečovatelské služby a už zůstala. Jsem vděčná, dalo by se říci, že dělám to, co jsem si v mládí přála. Nějak to ke mně patří.

Chystáte nějaké oslavy 30. výročí?

Rozdělili jsme si slavení do celého roku. Byl už moc hezký koncert v Hrotovicích, spolupráce s tamní  ZUŠ se opravdu vydařila. Následovat bude koncert v Náměšti v neděli 2. června, kdy v Penzionu pro seniory od 14 hodin zahraje Ladies String Quintet. A v říjnu si uděláme radost koncertem v Třebíči, jeho program teprve dotváříme, ale chceme, aby to opět bylo milé setkání.

No a nesmím zapomenout, že při poradě před měsícem náš celý tým oslavil výročí výbornými dorty, upečenými šikovnými budoucími cukráři z třebíčské hotelovky.

Co byste svým kolegyním i službě jako takové popřála do dalších let?

Kolegyním - aby se jim nikdy nevytratila radost z práce, i když je někdy velmi těžká a složitá. Aby dokázaly vnímat, že když samy dávají druhým kus sebe a svých sil, zároveň tímto samy mnoho dostávají nazpět. Službě – dost financí na provoz (bez nich to zkrátka nejde), dostatek kvalitních a zodpovědných pracovníků a pozitivní zpětnou vazbu od rodin, ve kterých pomáhá.