15. července 2026
Pozvánky, články
"Důležité je, aby člověk chtěl svoji situaci řešit, našel sílu a viděl nějaký cíl. Pak se dějí věci.“
JSEM CHARIŤÁK: Od klavírů k pomoci lidem, Michal Saidl
Když se Michala Saidla zeptáte, jaká je jeho původní profese, možná vás odpověď překvapí. „Jsem mechanik hudebních nástrojů, konkrétně klavírů. A kdyby nezrušili jejich výrobu v Jihlavě, dělal bych to zřejmě dodnes,“ usmívá se.
Jenže výroba se přesunula do Hradce Králové a Michal, který je pevně spjatý s Okříškami, se rozhodl hledat novou životní cestu. Kromě vyučení měl vystudovanou také dřevařinu. Právě tehdy přišla nabídka od Tomáše Baráka skloubit zkušenost práce se dřevem s podporou a pomocí lidem s postižením, konkrétně v dřevodílně Stacionáře Úsměv Oblastní charity Třebíč.
„Vstup do služeb Charity byla pro mě obrovská změna. A od začátku mě bavila,“ vzpomíná. Postupně se jeho pracovní role proměňovala a dnes zastává hned několik důležitých pozic. Jako manažer kvality pomáhá kolegům orientovat se v legislativních požadavcích a hlídá vše potřebné, aby se mohli co nejvíce věnovat své práci s klienty. Zároveň vede Dobrovolnické centrum, podílí se na přípravě Charity na mimořádné události a koordinuje Charitní záchrannou síť.
Po krůčcích zase vzhůru
Právě poslední jmenovaná služba je často prvním místem, kam přicházejí lidé, kteří se ocitli v těžké životní situaci. „Člověk někdy vůbec neví, jak dál a na koho se obrátit. My ukazujeme možnosti, pomůžeme v orientaci, aby se mohl po krůčcích odrazit ode dna. Součástí naší služby je také základní potravinová pomoc. Důležité je, aby člověk chtěl svoji situaci řešit, našel sílu a viděl nějaký cíl. Pak se dějí věci.“
Na své práci si nejvíc cení toho, že může sledovat, jak se lidé i charitní služby posouvají dál. „Mám vždycky radost, když se věci podaří posunout od výzev k dobrému fungování. To platí jak o práci s našimi klienty, tak při metodické podpoře našich služeb.“
S manželkou vychovávají tři děti a hudba, která Michala provází od mládí, z jeho života nikdy nezmizela. Působí jako varhaník v okříšském kostele a společně s manželkou vede k hudbě i své děti. I když, jak s úsměvem dodává, nejmladší syn momentálně dává přednost fotbalovému míči.
Možná právě v tom je Michalův příběh výjimečný. Ačkoli už dávno nevyrábí klavíry, stále pomáhá lidem nacházet správný tón. Jen místo útrob hudebních nástrojů dnes ladí cesty těch, kteří potřebují podat pomocnou ruku.
Zaznamenala Hana Jakubcová