11. prosince 2023 Články

Dostali jsme se do bodu zlomu, říká nová vedoucí Střediska sv. Zdislavy

Eva Hanáková je od září novou vedoucí Střediska sv. Zdislavy Třebíč. Zodpovídá za 170 zaměstnanců, kteří se zabývají péčí v domácím prostředí. Jsou soustředění do pětice služeb, které úzce spolupracují a mnoha lety praxe jsou už dobře zavedené. Pro představu – ročně pomůžou tolika lidem, jako by jezdili k celým Hrotovicím. „V domácí péči jsme unikát. Nikde jinde v Česku takový model propojenosti práce v terénu neexistuje. Dostat nás všechny pod jednu střechu je teď naše velké úsilí, přání a z různých důvodů nutnost,“ říká.

Zůstat doma v nemoci, hendikepu a samém závěru života. To je hlavní smysl práce širokého týmu Zdislavy, je to tak?

Ano. A řekla bych, že je to čím dál větší téma pro celou společnost – vzhledem k nedostatku personálu v nemocnicích, kde kapacita není, se bude víc pečovat doma. Populace stárne a jinak to nebude. Vláda i státní úředníci už to vědí, proto chystají změny. Rodiny budou stále častěji potřebovat podporu služeb v terénu toho typu, jako jsme my.

Je v tom budoucnost, že?

Rozhodně. Proto je rozvoj terénních služeb reakcí na tento stav. Nám se cesta, kterou jsme před lety nastoupili, ukázala jako správná. Potvrdila nám to například i schůzka se zástupci Nadace rodiny Vlčkových z Prahy. Vlčkovi se zabývají hospicovou péčí (např. adaptace objektu Cibulka na dětský hospic). Zaznamenali jsme jejich překvapení a údiv v dobrém slova smyslu, když zjistili, jak máme pokrytý terén, jak má Zdislava širokou škálu služeb pro péči doma. A jak na sebe tyto služby navazují. V čem si myslím, že jsme úplný unikát, je naše odlehčovačka, kterou máme a vnímáme jako nedílnou součást mobilní hospicové péče. Dnes už si nedovedu představit, jak by hospic (lékaři + sestry = zdravotní část) mohl existovat bez odlehčovačky (pečovatelky = sociální část).

Jak je to jinde?

Nasmlouvávají tam pečovatelky z externích agentur. Týmy se mezi sebou neznají a často se stává, že mají pečovatelské agentury plnou kapacitu a nemohou pomoci. To bývá pro pečující těžká, mnohdy neřešitelná situace.

Málokomu se chce trávit čas po nemocnicích, spíš spěcháme tam, kde je nám nejlépe…

Jenže mnohdy charakter nemoci nebo postižení vyžaduje odborný dohled. Je třeba, aby k nemocnému nebo hendikepovanému člověku jezdili domů pravidelně pomáhat zdravotníci či profesionálové, kteří se věnují sociální práci. Což zajišťují mobilní, nebo chcete-li terénní služby. To umíme my ve Zdislavě.

Které služby tedy konkrétně Zdislava poskytuje a kolik pacientů či klientů ročně na Třebíčsku zabezpečí?

Služeb je pět: domácí zdravotní péče, domácí hospic včetně odlehčovací služby, pečovatelská služba, osobní asistence a půjčovna kompenzačních pomůcek. A ty všechny spolupracují, pomáhají si, předávají si pacienty, kdož jsou ti, kdo z toho ve finále těží – najdou rychle účinnou pomoc. Ročně jde za všechny služby o plus mínus 1800 lidí. V této souvislosti musím vyzdvihnout dobrou spolupráci s třebíčskou nemocnicí. Za ni velmi děkuji.

CO DĚLAJÍ JEDNOTLIVÉ SLUŽBY SV. ZDISLAVY – STRUČNÝ PŘEHLED

Jak s nemocnicí spolupracujete?

Působím v konziliárním týmu paliativní péče, ta pozice se přesně jmenuje „koordinátor navazující péče“. Cílem je, aby každý pacient, který nemocnici opouští a je v jeho případě jasné, že potřebuje další pomoc zdravotníků nebo pečovatelek, tak aby dostal nabídku takové pomoci. Aby vůbec věděl, jaké jsou možnosti a na koho se může obrátit. Pro laika samotného je složité se v různých možnostech zorientovat. Od toho jsme my, vysvětlíme, pomůžeme.

Přibližte, prosím, pojem konziliární tým.

Konzilium je širší schůzka odborníků. Řeší v nemocnici právě ty propouštěné pacienty, u kterých se ukázalo, že budou doma potřebovat další odbornou pomoc. Někdy bude nezbytná péče zdravotníků, (lékaře nebo sestry, která může provádět rehabilitace, odběry, převazy, měří tlak a podobně). Jindy je vhodná pomoc sociálního typu (pečovatelky a osobní asistentky, pomáhají s činnostmi, jako je hygiena, dát jídlo na talíř, doprovodit k lékaři a tak dále). Prostě aby tito vytipovaní pacienti přijeli domů a nezůstali „viset ve vzduchoprázdnu“, ale aby se o ně měl kdo postarat.

A pak jsou tu lidé ve finální fázi nevyléčitelné nemoci nebo staří a velmi nemocní. Oni i rodina chtějí, aby se samotný závěr života odehrál doma, že?

Ano. Takovým pacientům je určený mobilní domácí hospic. Jde o hospitalizaci doma, kam přeneseme nemocnici a péči spolu s rodinou zajistíme tak, aby se už neopakovaly výjezdy záchrankou a nebyly potřeba žádné cesty na vyšetření. Neboť to všechno je pro vážně nemocného člověka obrovská zátěž. Péče domácího hospice se šije na míru situaci. Jinou potřebuje onkologicky nemocný člověk a jinou člověk velmi starý, řekněme 80+, který si zlomí nohu v krčku. Ale ve výsledku jde z hlediska nás, profesionálů, o stejný princip – je jasné, že tento pacient míří k závěru života a pokud projeví přání dožít doma, jsme připraveni pomoci rodině při doprovázení.

Takže chápu správně, že se bez nepřetržité přítomnosti někoho z blízkých domácí hospicová péče neobejde?

Je to tak. Vždy je před přijetím do domácího hospice schůzka s rodinou, kde si nastavujeme pravidla. Jednou z podmínek je pečující rodina, to znamená člověk, který je s nemocným doma. Mobilní hospic přijíždí na předem domluvené návštěvy, anebo když je to akutně potřeba. Pro případ, že se zhorší zdravotní stav či je nutné něco konzultovat, má rodina k dispozici pohotovostní telefonní číslo. Lze na ně volat kdykoli. Blízký, který pečuje, je pro nás parťák, s nímž se vydáme na společnou cestu doprovázení. Jak už zaznělo, domácí hospicová péče se skládá ze zdravotní a sociální části. V té zdravotní jsou lékaři a sestry. V sociální části jsou pečovatelky Odlehčovací služby. Podle kapacity můžou poskytnout delší přítomnost u lůžka, ovšem nepodávají léky. Hospic má  rovněž svou psychoterapeutku a spirituála. Ti všichni dokážou zajistit, aby účinně probíhala léčba bolesti fyzická i duševní, aby nemocného co nejméně trápily příznaky jeho nemoci, aby měl dobrou hygienu a co nejméně strachu a stresu jak on, tak rodina.

Když za vámi všemi z pěti vyjmenovaných služeb Zdislavy přijíždějí lidé do Třebíče, aby mohli vyřídit vše potřebné pro péči doma, najdou vás na celkem třech adresách daleko od sebe – v ulicích Demlova, Gen. Sochora a Koutkova. To jsou Domky, Hájek, Týn. Dost nešikovné…

Kdyby jen nešikovné. Ani jedno z těch tří zázemí není bezbariérové. Místy jsme jak sardinky. Jenže i při práci terénního týmu potřebujete, aby se ti zaměstnanci měli kam vracet do zázemí, kde si udělají své papíry, proberou vše důležité mezi sebou a s vedoucí, zajdou na nezbytnou poradu, vyzvednou věci ze skladu, vysprchují se, dají si jídlo, zaparkují auto, se kterým předtím objeli půl Třebíčska. Navíc na Demlově příští rok nájem končí. V době, kdy se začnou rozjíždět přípravy na dostavbu Dukovan a pomalu z trhu zmizí jiné vhodné nemovitosti, pokud by vůbec byly, jakože vlastně víceméně nejsou. Jestliže našich pět služeb má dál dobře spolupracovat, z čehož ve finále těží veřejnost, jestliže mají dobře sloužit lidem a zužitkovat všechno, co se za čtvrtstoletí ve svém oboru naučily a dokázaly, potřebuje být Zdislava pod jednou střechou. To je holý fakt. Dospěli jsme do kritického bodu, kdy víme, že to tak je.

Do kritického bodu? Co s tím?

No tu střechu vybudovat. Máme stavební povolení pro bezbariérový objekt Centrum služeb sv. Zdislavy, kam bychom se všichni mohli sestěhovat. Počítá se v něm s kontaktním místem pro veřejnost z celého okresu. S ambulancemi lékařů jak pro dětské hospicové pacienty, tak pro geriatrické hospicové pacienty. V projektu nechybí zázemí pro sociální pracovnice a všechny, bez jejichž podpory sestřičky, lékaři, pečovatelky ani asistentky v terénu moc nezmůžou. Myslelo se i na rodiny, které začínají doma pečovat – projektant zahrnul prostor pro výuku a nácvik, jak zacházet s nemocným člověkem, jak ho polohovat, umýt, podat mu jídlo. Má tam být sociální poradenství, které děláme dobře a zdarma – jde o různé příspěvky na péči a podobně. Navrch má v novém domě probíhat ještě ve větší míře než dosud vzdělávání lékařů v oboru paliativa, a to lékařů nejen z Vysočiny. Že to umíme, jsme dokázali mnohokrát. Abych nezapomněla, v přízemí bude fungovat naše půjčovna kompenzačních pomůcek.

Kde má nové Centrum vyrůst?

Z pohledu pacientů i rodin v ideální lokalitě. V ulici Vltavínská hned za poliklinikou, plnou specalizovaných ambulancí lékařů. Vedle charitní služby Raná péče. Na okraji města a přitom v místě dopravně dobře přístupném. Město Třebíč bylo tak laskavé, že nám tam darovalo pozemek, musíme však stavět do roku 2026, jinak parcelu vracíme.  

Kolik dům bude stát?

Přes sto milionů korun. Na velkou část máme přislíbenou dotaci, něco dáme z vlastních zdrojů. Zbytek peněz sháníme. Jsme právě v bodu zlomu. A ve velkém napětí i časovém presu.

Nepřemýšlíte třeba o nějaké veřejné sbírce?

Napadlo nás to, uvidíme. Víte, lidé mají sami spoustu starostí. A my jsme zvyklí sloužit jim, ne od nich něco moc chtít. Vážíme si každé jednotlivé rodiny, která se doma postará o své nemohoucí blízké, jde mnohdy do neznáma.

Určitě se denně setkáváte se spoustou různých těžkých situací, do kterých se lidé dostávají…

Už jsme zažili hodně silných lidských příběhů. Jen nám potvrdily, že má naše práce smysl. Děláme ji rádi, tím spíše, když vidíme výsledky úsilí, jež odstartovali naši kolegové v Oblastní charitě Třebíč už před čtvrtstoletím. Statistiky, porovnávající Třebíčsko se zbytkem republiky, ukazují, že se ta spousta úsilí nás všech ze Zdislavy zúročuje – lidem, co stonají doma.

Na parametry domácího stonání a domácí péče jsou statistiky?

Jsou. Náš hospicový primář Ladislav Kabelka mívá pravidelně čerstvá data od profesora Ladislava Duška z ÚZIS. Z řeči suchých čísel odborných statistik je patrné, že je Třebíčsko v řadě parametrů vstřícnosti v poskytování domácí péče vůči pacientům, klientům a rodinám na špici vrámci Česka. Kolega Kabelka to vždy umí pěkně vysvětlit. Je nezpochybnitelné, že velkou zásluhu na výsledcích má právě Zdislava, všichni mí kolegové, kterým nesmírně děkuji. Domácí péči zkrátka umíme. Naše dosavadní zkušenosti se regionu, kam brzy přijdou další tisíce lidí spolu s dostavbou Dukovan, budou jen a pouze hodit.

Bc. Eva Hanáková
Vedoucí střediska služeb sv. Zdislavy Třebíč
Vdaná, tři dospělé děti

„Moje koníčky? A mám na ně vůbec čas? Když ano, tak celý život ráda sportuji. Relaxuju u vaření, což se rodině líbí. Ona ta rodina je pro mě moc důležitá. Když to jde, cestuju, anebo aspoň přemýšlím, kam bych se ještě ráda podívala. Dost čtu, to je velké potěšení. A baví mě chytat ryby. Sedět o samotě, v tichu, dívat se na vodní hladinu, mít čas chvíli jen pro sebe, pro svoje myšlenky.“

Středisko služeb sv. Zdislavy Třebíč - Domácí péče o lidi s nemocí i hendikepem

• 170 zaměstnanců
• cca 1800 pacientů/klientů/rok
• Víc jak 1 mil. km ročně v terénu po celém Třebíčsku

5 služeb:

1. Domácí zdravotní péče Třebíč
2. Charitní pečovatelská služba Třebíč
3. Domácí hospic sv. Zdislavy Třebíč + Odlehčovací služba
4. Osobní asistence Třebíč
5. Půjčovna kompenzačních pomůcek

Foto: Soňa Procházková